Heraldický popis obecních znaků

 

 

Mikroregion Bystřicko

pexeso se znaky obcí

Vítejte na Bystřicku,

v regionu rozmanité krajiny, hlubokých lesů, rybníků, historických památek i živých tradic.

Mikroregion Bystřicko, s. o. sdružuje 39 členských obcí v rámci ORP Bystřice nad Pernštejnem, z nichž každá má svůj vlastní příběh, charakter i obecní znak. Tyto znaky nejsou jen heraldickými symboly – připomínají historii, přírodní bohatství, řemesla i hodnoty, které po generace utvářely život zdejších obyvatel.

Poznávejte region a objevujte Bystřicko nejen prostřednictvím symbolů, ale i návštěvou míst, která stojí za vidění a mají své neopakovatelné kouzlo.

Pexeso se znaky obcí lze zakoupit na adrese:

Turistické informační centrum Bystřice nad Pernštejnem

Masarykovo náměstí 1

Tel.: 566 590 387, 734 135 550

E-mail: info@bystricenp.cz

Internet: www.bystricenp.cz

Cena: 20 Kč

 

Heraldický popis znaků a korekci zajistila firma Alerion s.r.o., www.alerion.cz

Případné dotazy ke znakům zodpoví heraldik: 

PhDr. Zdeněk Kubík, T: +420 513 035 545, E: zdenek.kubik@alerion.cz 

 

Heraldický popis obecních znaků

1. BLAŽKOV

znak a vlajka uděleny 2001

V zeleném štítě nad zlatou patou stříbrný jelen.

Figura heraldicky střibrného čili bílého jelena pochází z historické vesnické pečeti. V zeleném štítě je tak jasným znamením okolních lesů i myslivosti, symbolem ušlechtilosti a síly. Zlatá neboli žlutá pata (tj. terminologicky dolní část) štítu pak evokuje zdejší zrající pole i kvetoucí louky v katastru a ve spojení se zelenou tak představuje harmonické spojení mezi člověkem (zemědělstvím) a krajinou (přírodou).

2. BOHUŇOV

znak a vlajka uděleny 1999

V zeleno-červeně plamenným řezem děleném štítě vyrůstá stříbrná zlatovlasá dívka od ramen nahoru.

Znak symbolizuje místní lidovou pověst o zavraždění údajné dívky Bohunky a vypálení zdejšího lesa Pičulína loupežníky, proto zeleno-červeně plamenně dělený štít v barvách lesa a ohně. Historicky nedoložený příběh. Faktická heraldika totiž nevylučuje zajímavosti, ale ani kuriozity či různé legendy (viz např. známé středověké heraldické pověsti o pražském rytíři Bruncvíkovi, českém silákovi Bivojovi či pernštejnském uhlíři Věňavovi, také až zpětně smyšlené a v rozporu s realitou důkazů).

3. BUKOV

znak a vlajka uděleny 2002

Ve stříbrném štítě pod zelenou hlavou se dvěma zlatými bukovými listy s bukvicí je černé orlí křídlo se zlatým perizoniem [tj. pružinou či páskou].

Bukové listy s bukvicí představují klasické heraldické „mluvící znamení“ (tj. název obce vyjádřený stejnojmenným symbolem) v čestné tzv. hlavě (tj. horní části) štítu, jejíž zelená barva připomíná okolní krajinu. Orlí křídlo je z pečeti Demetera z Bukova z roku 1285. Tento šlechtic byl rodem Tasovec (erbu křídla) a pánem zdejšího hradu, nazývaného též Lísek (viz jeho zřícenina na hranicích katastru Bukova a Stříteže).

4. BYSTŘICE NAD PERNŠTEJNEM

znak a vlajka uděleny 1999

Ve zlatém štítě modrý kůl, vpravo přiléhají černá polovina zubří hlavy se zlatou houžví a červeným jazykem, vlevo černá polovina orla s červenou zbrojí.

Heraldická pravá a levá strana se vždy popisuje z pohledu štítonoše, proto obráceně. Znak, potvrzený Poslaneckou sněmovnou v roce 1999, při udělení stávající městské vlajky (podobu znaku opakující), byl totiž udělen císařem a králem Rudolfem II. již roku 1580, při povýšení na město. Vychází ze středověkého pečetního znaku městečka se znamením celé orlice z erbu moravských markrabat, někdejší bystřické vrchnosti. Půlka orla je tak její připomínkou a může být odkazem i na císařské znamení. Modrou barvu znaku Moravy má tzv. kůl (tj. svislý pruh štítu) a snad také symbolizuje Bystřicí protékající stejnojmennou říčku. Z erbu nejvyššího kancléře Vratislava z Pernštejna (1530–1582), pána města v době povýšení, je polovina zubí hlavy s houžví v nozdrách.

5. BÝŠOVEC

znak a vlajka uděleny 2009

V zeleno-červeně polceném štítě zleva vynikající stříbrné zlatě zdobené obrněné pravé rameno držící v drátěné rukavici zlatý smrk.

Stranový popis figur se řídí heraldickou odbornou terminologií vždy z pozice štítonoše. Pravá paže v plátové zbroji (tj. brnění) vychází z erbu středověkého rodu vladyků z Býšovce, tehdejších služebníků pánů z Pernštejna. Místo zbraně však ruka svírá smrk, který je tzv. mluvícím znamením (dle latinského rčení „nomen omen“ čili „jméno znamení“) vsi Smrček, části obce Býšovec. Zelená barva naděje odkazuje na okolní lesnatou krajinu i sv. Antonína Paduánského, patrona kaple ve Smrčku. Červená pak na mučednickou barvu sv. Vavřince, patrona kaple v Býšovci.

6. DALEČÍN

znak a vlajka uděleny 2000

V modrém štítě na zeleném návrší dvě stříbrné kvádrované věže, každá s jedním červeným oknem a cimbuřím, spojené hradbou s červenou branou a cimbuřím, mezi věžemi zlatá hvězda.

Motiv opevnění s hvězdou vychází z historické vesnické pečeti s jasným odkazem na zdejší dominantu zříceniny středověkého hradu. Ten byl vhodně heraldicky stylizován na návrší, které symbolizuje okolní kopcovitou krajinu. Modrá barva štítu zastupuje řeku Svratku. Význam hvězdy zůstává otázkou. Pokud nebyla jen ozdobou pečeti, snad naznačuje legendu o sv. Jakubovi Starším, který je patronem zdejšího kostela i všech poutníků (viz apoštolův hrob ve španělském městě Santiago de Compostela, znamenajícím v překladu „sv. Jakub z Hvězdného pole“).

7. DOLNÍ ROŽÍNKA

znak a vlajka uděleny 1996

Ve stříbrném štítě červený kůl se zlatými plameny provázený vpravo nahoře černými zkříženými ostrvemi, vlevo nahoře černými hornickými kladívky.

Základem obecního znaku tzv. Zámecké Rožínky jsou záměrně obrácené heraldické tinktury červeného štítu se stříbrným kůlem (tj. svislým pruhem) rodového erbu vymřelých hrabat Mitrovských z Nemyšle, posledních majitelů panství a zámku. Plameny mají být narážkou na domnělý původ názvu obce od „rožnění“ čili zapalování ohňů (např. uhlířských milířů), přestože je to jazykovědně sporné. Ostrve představují zkřížené osekané větve z erbu Ronovců (jedné ze středověkých vrchností vesnice) a hornická kladívka jsou jasnou památkou na někdejší významný podnik Uranové doly Dolní Rožínka.

8. HORNÍ ROŽÍNKA

znak a vlajka uděleny 2001

V červeno-zeleně polceném štítě vpravo hlavice berly závitem dovnitř, vlevo obilný klas se dvěma listy, obojí zlaté.

Obec zvaná též Opatská Rožínka náležela díky středověkému odkazu k majetku žďárského cisterciáckého kláštera. Proto je první figurou znaku horní část berly opatů, připomínající pastýřskou či poutnickou hůl, jako u biskupské berly, takže představuje odznak někdejší církevní pravomoci. Klas samozřejmě symbolizuje zemědělství a odkazuje též na barokní vesnickou pečeť s blíže neurčitelnou plodinou. Charakteristické barvy (červená a zelená) jsou narážkou na možné „rožnění“ (respektive vypalování) území během středověké kolonizace (což je lidový a odborně nejistý výklad názvu Rožínky), ale i okolní krajinu (lesů, luk a polí).

9. CHLUM-KOROUHVICE

znak a vlajka uděleny 2017

Ve stříbrném štítě nad zeleným vrchem se svěšeným zlatým lipovým listem zkřížené korouhve na černých žerdích, kosmá červená, šikmá modrá.

Znak dvou spojených obcí představuje klasická tzv. mluvící znamení čili názvy vyjádřené stejnojmennými symboly. Ves Korouhvice má zkřížené praporce neboli korouhve již na své historické pečeti. Jejich červená a modrá barva je odvozená ze znaků Čech a Moravy a symbolizuje tak Českomoravskou vysočinu. Ves Chlum představuje zelený vrch, staročesky chlum, doplněný o národní znamení lipového listu podle zdejších památných stromů.

10. KOROUŽNÉ

znak a vlajka uděleny 2009

Ve stříbrno-modře děleném štítě nahoře černá zubří hlava se zelenou houžví a červeným jazykem, dole zlaté hrábě provázené kosmým stříbrným pořízem se zlatými rukojeťmi a šikmou, doleva obrácenou stříbrnou radlicí.

Podoba znaku vychází z kompozice barokní pečeti štěpánovské rychty, pod kterou ves v rámci pernštejnského panství náležela. Proto dominantní zubří hlava s houžví v nozdrách a nástroje někdejší obživy obyvatel. Tedy zemědělské hrábě, radlice z pluhu k orbě a poříz na ruční opracování dřeva v mnoha řemeslech. Modrá barva jasně odkazuje na řeku Svratku, jejíž tok svým okolním kroužením dal obci jméno. Ptačí motiv na její dobové pečeti, snad hrdličky či holuba blíže neznámého významu, nebyl ve znaku využit.

11. LÍSEK

znak a vlajka uděleny 2011

Polcený štít, vpravo zlato-červeně dělený, nahoře trojlist (2, 1) se třemi lískovými oříšky přirozené barvy, dole stříbrný kůl. V levém zeleném poli stříbrná, zlatem a drahými kameny zdobená mitra se stříbrnými fimbriemi se zlatým třepením nad třemi (2, 1) zlatými koulemi.

Obecní znak Lísku, původně Lhoty, spojuje symboliku tzv. mluvícího znamení čili současného názvu, vyjádřeného stejnojmenným motivem lískových oříšků, nad figurou kůlu (tj. svislého pruhu) z erbu poslední vrchnosti hrabat Mitrovských z Nemyšle. Včetně atributů sv. Mikuláše, patrona zdejšího dominantního kostela, v podobě biskupské mitry a tří kusů zlata, odkazujících na známou legendu o štědrosti a zázracích tohoto světce, jehož si v prosinci všichni připomínáme.

12. MILASÍN

znak a vlajka uděleny 1996

Ve stříbrném štítě šikmo položené červené pootevřené rty.

Znak představuje tzv. heraldický novotvar, protože „roztomilé“ rty jsou záměrnou symbolickou narážkou na název obce, odvozený od slovního základu „milý“ (tak jako v osobních jménech Milan či Míla nebo Miloslav apod.). Jiné samostatné části lidského těla jsou však v heraldice obvyklé, většinou zcela běžné, jako hlava, trup, ruce a nohy, ale některé raritní, třeba oči nebo i ňadro. V každém případě patří velmi dobře zapamatovatelný, jednoduchý a výrazný znak Milasína mezi neoriginálnější u nás i ve světě.

13. MORAVECKÉ PAVLOVICE

znak udělen 1997 a vlajka 1998

Ve stříbrném štítě se zeleným odsazeným kůlem tři (2, 1) červená jablka.

Symbolika znaku se vztahuje ke zdejší zaniklé středověké tvrzi, konkrétně ke třem kulatým znamením na pečetích vladyků z Pavlovic, interpretovaných jako červená jablka, nebo řepy, ale i jiné plodiny nebo další možné kruhové předměty. Dobové otisky jsou totiž tak drobné, že neumožňují spolehlivější identifikaci. Odsazený či zalomený zelený kůl (tj. dvojí svislý pruh) ve štítě má připomínat velmi členitý ráz místní krajiny, plné kopců a údolí, zlomového reliéfu okolní Svratecké hornatiny, ale může být také odkazem na rozložitý Pavlovický buk rostoucí nad obcí, ale i jiné stromy lesnatého katastru.

14. NYKLOVICE

znak udělen 1997 a vlajka 1998

Zeleno-černě polcený štít, vpravo zlatý kolovrat, vlevo vyniká polovina stříbrné osmihroté hvězdy, provázená mezi hroty čtyřmi zlatými chleby s odkrojenou [stříbrnou] patkou.

Význam znaku je komplikovaný. Kolovrat připomíná někdejší přadláctví a tkalcovství (tj. výrobu nití a látek). Hroty čili cípy hvězdy pak symbolizují paprskovitou plužinu (tj. tvar a rozdělení obdělávané půdy po středověkém kolonizačním vymýcení lesa). Tomu odpovídá i charakteristická zelená a černá barva (též zastupující uhlířství). Chleby jsou výsledkem práce rolníků a základem obživy. Mají být i narážkou na příjmení Pánek (několika zdejších starostů), protože podobně znějící latinské slovo „panis“ znamená chléb, který je součástí hlavní křesťanské modlitby Otče náš („panem nostrum cotidianum “ tj. česky „chléb náš vezdejší“).

15. PÍSEČNÉ

znak a vlajka uděleny 2001

V zeleném štítě vztyčený zlatý plamenný meč provázený po stranách dvěma stříbrnými svěšenými lipovými listy.

Zobrazení sv. Michaela archanděla na historické vesnické pečeti je ve znaku obce zastoupeno jeho typickým atributem hořícího meče (jímž duchovně poráží ďábla čili zlého pokušitele, odpůrce křesťanství a zástupce pohanství). Tato symbolika se vztahuje k zasvěcení nedalekého středověkého vítochovského kostela (v rámci bystřické farnosti) i místní romantické pověsti o jeho založení. Lipové listy z našeho národního stromu pak zastupují současné lípy na návsi. Zelená je barvou naděje a okolní krajiny, stříbrná (tj. bílá) čistoty, zlatá (tj. žlutá) odkazem na název obce, odvozený od písčitého neboli písečného místa.

16. PROSETÍN

znak a vlajka uděleny 2011

Ve stříbrném štítě pod černou hlavou se dvěma stříbrnými břevny černá zubří hlava se zlatou houžví a červeným jazykem nad zeleným trojvrším s prostředním nižším vrchem.

Tzv. hlava štítu je heraldický termín označující horní třetinu pole znaku a společně s břevny čili vodorovnými pruhy vytváří charakteristické rodové erbovní znamení pánů z Kunštátu i znak stejnojmenného města s hradem, k jehož panství Prosetín od raného novověku až do zrušení poddanství patřil. Ve středověku však ves náležela pánům z Pernštejna, které připomíná jejich erbovní zubří hlava s houžví v nozdrách, záměrně pod kunštátskými břevny. Tři zelené vrchy v patě neboli dolní třetině štítu jsou pak jasným symbolem okolní kopcovité a lesnaté krajiny Svratecké hornatiny i svažitého údolí, v němž obec leží.

17. RADKOV

znak a vlajka uděleny 2009

Ve stříbrno-modře šikmo děleném štítě nahoře černý havran se zlatým prstenem v zobáku, dole šikmo zlaté vědro s vytékající stříbrnou vodou.

Šikmé dělení šítu a figura havrana s prstem vychází z erbů dvou různých vladyckých rodů, kterým ves s tvrzí ve středověku postupně náležela, než se stala majetkem pánů z Pernštejna. Jejich zubří hlavu s houžví v původním návrhu znaku však schvalovací heraldický sněmovní podvýbor zamítl. Stejně tak nesouhlasil se zobrazením celé postavy sv. Floriána, ochránce proti požárům (patrona všech hasičů), kterému je zasvěcena místní kaple a byl i na historické vesnické pečeti, jak hasí hořící dům. Takže ve znaku obce jej proto zastupuje jeho dobře známý atribut vědra s vodou.

18. RODKOV

znak udělen 1996 a vlajka 1997

V modrém štítě stříbrný hrot se zeleným lipovým listem.

Lipový list pochází z dobového obecního razítka, jako symbol našeho národního stromu. Hrot je narážkou na název (v historických pramenech psaný též jako Hrotkov), ale také inspirovaný tímto znamením v erbu Hozlauerů z Hozlau, přičemž modrá barva pochází z erbu Humpoleckých z Rybenska, protože těmto dvěma rodům ves v 17. století krátce patřila. Předtím i potom však náležela k pernštejnskému panství. Zajímavostí je, že rodovým erbem Lichtenštejnů z Kastelkornu, někdejší barokní vrchnosti Pernštejna, byl stříbrný klín v modrém štítě a po jejich vymření se stal součástí čtvrceného znaku rodu Podstatzky-Lichtenstein, majitelů zámku Velké Meziříčí (do roku 1945 i Telč).

19. ROVEČNÉ

znak a vlajka uděleny 2015

Štít polcen zeleno-černo-zeleně dvěma stříbrnými hroty nad modrou patou. V pravém hrotu postavený meč, v levém hrotu kalich, obojí červené. Mezi hroty zlatá houžev.

Špičaté hroty (s mečem ve tvaru kříže a bohoslužebným kalichem) symbolizují místní dvě věže. První u katolického kostela sv. Martina (než se stal biskupem byl římským vojákem, mečem rozpůlil svůj jezdecký plášť a obdaroval žebráka, jak ukazuje i barokní vesnická pečeť z roku 1727). Druhá z kostela evangelického (s typickým symbolem přijímání podobojí). Zelená je barvou okolní krajiny (lesů, luk a polí), modrá protékajícího Tresenského potoka. Klínovitá černá připomíná název obce čili „rov“ (nerovné místo, výmol, jámu nebo výkop) i barvu z vrchnostenských erbů pánů z Kunštátu, ale především pánů z Pernštejna, jejichž zubří hlavu zastupuje houžev z nozder (úvazový kruh zkrouceného lýčí), též jako symbol pevné jednoty.

20. ROZSOCHY

znak a vlajka uděleny 2006

Ve zlato-modře polceném štítě doprava vyniká půl černé zubří hlavy se zlatou houžví a červeným jazykem, vlevo ze srdce vyrůstá procesní kříž provázený dvěma liliemi, vše zlaté.

Pravá a levá strana štítu se popisuje (heraldicky tzv. blasonuje) vždy z pozice jeho nositele, ne pozorovatele. Půlka pernštejnské zubří hlavy s houžví v nozdrách v prvním poli vyjadřuje historickou příslušnost k bystřickému panství a pochází z městského znaku Bystřice n. P. Druhé pole odkazuje na nejstarší písemnou zmínku o vsi roku 1285 v souvislosti s tehdejším pernštejnským rodovým klášterem v Doubravníku. Z jehož znaku městyse jsou převzata znamení tzv. procesního kříže a lilie, symbolizující ve dvojici průčelní věže současného kostela sv. Bartoloměje v Rozsochách (starší je schematicky zobrazen již na dobové pečeti). Přičemž ramena kříže odkazují na připojené čtyři části obce (Albrechtice, Blažejovice, Kundratice, Vojetín) a kvetoucí srdce je z někdejší pečeti kundratické.

21. ROŽNÁ

znak a vlajka uděleny 1999

V modrém poli tři zlaté plameny.

Modrý štít je v obci (svévolně a záměrně) zobrazován ve fialovém odstínu, podle zbarvení zdejšího lepidolitu, kdysi těženého minerálu i výskytu dalších rud (včetně uranu), protože se jedná o geologicky významnou a v hluboké i nedávné minulosti využívanou důlní lokalitu. Na rozdíl od britské či španělská heraldiky, která (kromě zlatého/žlutého a stříbrného/bílého kovu) používá (vedle základní červené, modré, zelené a černé barvy) také purpurovou, naše středoevropská praxe nikoliv, proto byla do obecního znaku oficiálně udělena modrá (zvažovala se i červená). Plameny mohou též odkazovat na dolování (při těžbě byla skála rozpálena ohněm a prudce zchlazena vodou, čímž došlo k jejímu popraskání), ale i lidový výklad názvu Rožné od „rožnění“ čili vypalování zdejšího lesa během středověké kolonizace území (viz zbytky zdejšího hradu ze 13. století), třebaže jazykovědci jej odvozují spíše od slova „roh“ (podobně jako v případě Horní a Dolní Rožínky).

22. SEJŘEK

znak a vlajka uděleny 2008

Ve stříbrno-zeleně děleném štítě, nahoře černá zubří hlava se zlatou houžví a červeným jazykem, dole krojidlo provázené vpravo otevřenou knihou, vlevo lilií, vše stříbrné.

Z historické pečeti zdejší rychty, náležející k pernštejnskému panství, pochází typická zubří hlava s houžví v nozdrách. Dalším odkazem na pečetní zemědělskou symboliku je i tzv. krojidlo čili nůž, který svisle připevněný před radlicí pluhu usnadňoval orbu. Doprovází ho po stranách dva církevní atributy patronky místní kaple sv. Anny, která byla matkou a učitelkou Panny Marie v jejím dětství, proto otevřená kniha poznání a lilie nevinnosti v zelené barvě naděje.

23. SKOROTICE

znak a vlajka uděleny 2008

Modro-červeně kosmo dělený štít. Nahoře stříbrná lilie uvnitř zlatého stoupajícího půlměsíce, dole stříbrný beránek ležící na položené zlaté zavřené knize se dvěma stříbrnými propletenými záložkami.

Diagonální tzv. kosmé (opakem šikmého) dělení štítu připomíná zdejší svažitý terén hlubokých údolí, přičemž dvě pole štítu zastupují obě části tvořící dnešní obec. Každou lokalitu symbolizují významné křesťanské atributy patronů místních kaplí. Ve Skoroticích je zasvěcená Panně Marii, proto nebeská modrá barva víry a lilie nad půlměsícem, znamení čistoty a vítězství Boží matky Ježíše Krista. V Chlébském pak sv. Janu Křtiteli, tedy červená barva mučednictví tohoto proroka, předchůdce Krista jakožto velikonočního Beránka Božího na Bibli.

24. STRACHUJOV

znak a vlajka uděleny 2009

Dělený štít se zlatou vlnitou patou. Nahoře zlato-černě polcený, vpravo černá zubří hlava se zlatou houžví, vlevo dvě stříbrná břevna. V dolním zeleném poli tři (1, 2) stříbrné pětilisté květy.

Bývalou vrchnost dvou významných rodů a panství připomíná v horních polích štítu zubří hlava s houžví v nozdrách z erbu pánů z Pernštejna a břevna čili vodorovné pruhy z erbu pánů z Kunštátu. Květy pochází z barokní vesnické pečeti a dnes mohou připomínat i zdejší památnou hrušeň a jiné rostliny či plodiny. Vlnitá pata čili dolní část zeleného pole štítu pak jasně evokuje místní tok řeky Svratky, ale i kopcovitou okolní zelenou krajinu lesů, kvetoucích luk a polí.

25. STRÁŽEK

znak a vlajka uděleny 2001

Ve zlatém štítě černá zubří hlava s červeným jazykem a polovinou houžve přirozené barvy v levé nozdře, pod ní vpravo kosmá vrš, a vlevo šikmá vztyčená otka, obojí přirozené barvy.

Celá symbolika vchází z historického pečetního znaku středověkého městečka (dnes městyse) a došlo tedy pouze k potvrzení jeho tinktur (tj. heraldických kovů a barev). Zajímavostí je, že pernštejnská zubří hlava (z erbu někdejší vrchnosti) měla záměrně (pro odlišení) jen půlku houžve v jedné nozdře. Košíková proutěná vrš sloužila k chytání ryb ve zdejší řece Bobrůvce. A otka byla škrabkou na čištění zemědělského pluhu od hlíny během orání. Tzv. přirozená barva definuje přírodní (hnědé) zbarvení lýkové houžve, proutí vrše i dřevěné násady otky s železným (stříbřitým) koncem.

26. STŘÍTEŽ

znak a vlajka uděleny 2005

Ve zlatém štítě zelený hrot, v něm čelně vzlétající holubice obklopená paprsky, vše stříbrné. Hrot provázejí nahoře dva modré květy chrpy.

Hrot je rozhraním okolních zelených lesů i luk mezi zlatavě zrajícími obilnými poli, ve kterých kvetou modré chrpy. Zářící holubice teologicky symbolizuje sv. Ducha, podle zasvěcení místní kaple uprostřed obce. Představuje jednu z Božských osob křesťanské Nejsvětější Trojice (tj. trojjediného Boha Otce stvořitele, jeho Syna Ježíše Krista vykupitele a mez nimi Ducha posvětitele).

27. SULKOVEC

znak a vlajka uděleny 2012

Ve stříbrném štítě tři jehličnaté stromy přirozené barvy vyrůstající ze zeleného vrchu, v něm stříbrný květ přirozené lilie.

Motiv tří jehličnanů na návrší pochází z původní razítkové symboliky Sulkovce (zřejmě ze staršího pečetidla). Jasně charakterizuje lesnatý a kopcovitý ráz okolní krajiny. Přirozené zbarvení označuje reálnou zelenou a hnědou barvu stromů ve stříbrném čili bílém štítě. Přirozená neboli skutečná podoba lilie (namísto stylizovaného heraldického tvaru tohoto znamení) je atributem sv. Josefa, manžela Panny Marie, z původní pečetní symboliky vsi Polom (na mladší pečeti je sv. Isidor), tvořící část dnešní obce.

28. ŠTĚPÁNOV NAD SVRATKOU

znak a vlajka uděleny 2010

V modrém štítě horník se stříbrnou kuklou v černém kabátci s flekem a stříbrným opaskem, stříbrnými kalhotami a černými botami. V pravé ruce drží želízko, v pozdvižené levé mlátek, obojí stříbrné.

Tradičním znakem tohoto středověkého hornického městečka (dnes městyse) na pernštejnském panství byl vždy havíř čili horník v pracovním oděvu, včetně nástrojů k dobývání stříbra a jiných surovin. Špičatého želízka (ostrého kovového kladívka), které se přikládalo na skálu a druhou rukou do něj bušilo mlátkem čili kladivem. Došlo tedy pouze k potvrzení tinktur (tj. heraldických kovů a barev), kde modrá jasně odkazuje na řeku Svratku. Kuriozitou je, že udělen byl horník „levák“, protože mlátek k úderu do želízka napřahuje v levé ruce (na historických pečetích je „pravák“).

29. UBUŠÍNEK

znak a vlajka uděleny 2009

Ve stříbrno-zeleně děleném štítě nahoře černá zubří hlava se zlatou houžví, dole zlaté zlomené kolo sv. Kateřiny.

Jak zákonný sněmovní popis čili odborný heraldický blason výslovně uvádí, rozbité vozové kolo je osobním křesťanským atributem této světice, figurálně vyobrazené na historické vesnické pečeti. Ve znaku ji proto nástroj jejího mučení dobře zastupuje. Zelená je oblíbenou barvou naděje a venkovské krajiny. Příslušnost k někdejšímu středověkému pernštejnskému majetku pak jasně symbolizuje zubří hlava s houžví v nozdrách, jako u mnoha dalších obcí, městysů a měst, které pánům z Pernštejna v minulosti patřily.

30. UJČOV

znak a vlajka uděleny 2009

Ve stříbrno-červeně děleném štítě nahoře černá zubří hlava s červeným jazykem a zlatou houžví, dole zlatý vykořeněný listnatý strom provázený vpravo sekerou a vlevo vidlemi-podávkami, obojí stříbrné.

Znak je figurálním přepisem původní rychtářské pečeti i dobové razítkové symboliky obce, náležející k bývalému pernštejnskému panství, proto tradiční zubří hlava s houžví v nozdrách a znamení spojená s prací na venkově (strom, sekera i podávací vidle na seno a slámu). Červená barva může být atributem milosrdné křesťanské lásky (latinsky caritas), protože místí kaple je zasvěcená sv. Františkovi z Assisi.

31. UNČÍN

znak a vlajka uděleny 2012

Černo-stříbrně dělený štít, nahoře se dvěma stříbrnými břevny. Ve štítě zelený hrot se stříbrným smrkem, s kmenem prostrčeným zkříženými stříbrnými sekerami na zlatých topůrkách.

Heraldická břevna neboli vodorovné pruhy pochází z erbů pánů z Kunštátu, podle bývalé vrchnosti a příslušnosti k jejich panství. Zelená je tradiční barvou okolní kopcovité krajiny (lesů, luk a polí), strom se sekerami pak jasnou připomínkou dřevorubectví čili někdejší obživy zdejších obyvatel, protože historická vesnická pečeť zobrazuje postavu světce s jistotou neurčitelnými atributy (možná sv. Jakuba, jelikož obec přísluší k dalečínské farnosti s kostelem jemu zasvěceným).

32. VELKÉ JANOVICE

znak a vlajka uděleny 2009

Ve stříbrno-modře polceném štítě pod červenou hlavou s knížecí korunou vpravo stříbrná lilie, vlevo černá zubří hlava se zlatou houžví a červeným jazykem.

Knížecí koruna v horní části štítu (zvané heraldicky hlava) zastupuje sv. Václava, našeho věčného vladaře a národního patrona, který byl součástí historické pečetní a razítkové symboliky obce. Lilie je typickým mariánským atributem, protože zdejší kaple má zasvěcení Panně Marii Sedmibolestné a tradiční pernštejnská zubří hlava s houžví v nozdrách odkazuje na bývalou vrchnost v rámci bystřického panství.

33. VELKÉ TRESNÉ

znak a vlajka uděleny 2010

Ve stříbrném štítě pod černou hlavou se dvěma stříbrnými břevny černá zubří hlava s červeným jazykem a zlatou houžví.

Tento znak je příkladnou ukázkou jednoduchého a přirozeně výrazného spojení dvou středověkých erbů, pánů z Kunštátu a pánů z Pernštejna, bývalých nejvýznamnějších vrchností, v jednom společném štítě obecního znaku. Jeho heraldickou tzv. hlavu čili horní část tvoří kunštátská břevna neboli vodorovné pruhy a v dolním poli spočívá pernštejnská zubří hlava s houžví v nozdrách.

34. VĚCHNOV

znak a vlajka uděleny 2007

Ve stříbrném štítě pod modrou hlavou se stříbrnou lilií černá zubří hlava se zlatou houžví a červeným jazykem.

Nejstarší zprávy o vsi jsou spojené s majetkem rodového pernštejnského kláštera v Doubravníku a po jeho zániku za husitských válek pak v rámci bystřického panství s rodem pánů z Pernštejna, proto jejich erbovní znamení zubří hlavy s houžví v nozdrách. V čestné modré horní části znaku (terminologicky nazývané hlava štítu) je heraldická lilie, kterou najdeme ve znaku městyse Doubravník, ale především je křesťanským atributem Panny Marie, jejíž jméno nesl barokní zvonek bývalé místní zvonice a je také jedním z atributů sv. Antonína Paduánského, patrona současné kaple.

35. VĚSTÍN

znak a vlajka uděleny 2016

V zeleno-stříbrně šikmo děleném štítě nahoře stříbrná, doleva vzlétající holubice se zlatou zbrojí a olivovou ratolestí v zobáku, dole černé šikmé břevno.

Holubice s ratolestí pochází z historické pečetní a razítkové symboliky obce. Představuje starozákonní Biblické znamení, přinášející dobrou zvěst čili zprávu Noemovi po skončení potopy světa, protože název Věstína mohl být lidově chápán právě od „zvěstování“. Proto i zelená barva naděje a obnovy. Černé heraldické břevno neboli pruh odkazuje na tuto dominantní barvu v erbech bývalých vrchností, pánů z Pernštejna (černou zubří hlavu) i pánů z Tasova (černé křídlo), ale především pánů z Kunštátu (černá břevna) a příslušnost ke stejnojmennému panství (viz znak města Kunštát). Zároveň evokuje tři části tvořící dnešní obec (Věstín, Bolešín a Věstínek).

36. VĚŽNÁ

znak a vlajka uděleny 1997

Červený štít se zelenou patou o třech hrotech. Na středním hrotu stojí stříbrná věž s cimbuřím a s dvěma prázdnými okny, provázená vpravo zlatým jablkem, vlevo zlatým kopřivovým listem. Pod věží stříbrné palečné kolo.

Dnešní obec tvoří tří části. Věž je tzv. mluvicím znamením, kdy název Věžné jasně vyjadřuje stejnojmenný strážní symbol. Podobně jablko symbolizuje místní část Jabloňov. List kopřivy pak místní část Pernštejnské Janovice, dříve lidově zvané Kopřivné Janovičky. Zelené hroty odkazují na okolní dramatickou krajinu i zaniklou ves Lhota. Mlýnské kolo připomíná jabloňovský mlýn a přilehlou osadu Ples.

37. VÍR

znak a vlajka uděleny 1998

V modro-červeně děleném štítě nahoře kapr, dole doleva položená radlice, obojí stříbrné.

Ve štítě jsou spojena dvě původní historická znamení Víru. Ryba pochází z dobového razítka obce, bezpochyby ve vztahu k řece Svratce (dnes stylizovaná jako kapr s ohledem na současnou přehradu), proto i logická modrá barva. A radlice ze zemědělského pluhu byla na starší vesnické pečeti coby symbol náročné obživy někdejších rolníků, proto i červená barva jejich oběti.

38. ZVOLE

znak a vlajka uděleny 2002

V modrém štítě stříbrné mlýnské kolo převýšené zlatou korunou.

Vodní mlýnské kolo pochází z barokní vesnické pečeti. Zatímco stylizovaná panovnická koruna odkazuje na zasvěcení zdejšího kostela našemu národnímu světci a věčnému vladaři sv. Václavovi. Modrá je nejenom barvou vody (ve vztahu k mlýnskému kolu), ale i křesťanské víry, jejíž byl kníže sv. Václav, jako český vévoda, příkladným šiřitelem.

39. ŽDÁNICE

znak a vlajka uděleny 2008

Ve zlatém štítě pod modrou hlavou s třemi pětilistými stříbrnými květy s modrými středy černá zubří hlava s červeným jazykem a zlatou houžví.

Nejstarší zprávy o obci se pojí s majetkem rodového pernštejnského kláštera v Doubravníku a po jeho zániku za husitských válek pak v rámci bystřického panství s rodem pánů z Pernštejna, proto jejich erbovní znamení zubří hlavy s houžví v nozdrách. Čestná modrá horní část štítu (heraldicky nazývaná hlava) obsahuje tři květy, které vychází z historické vesnické pečeti s postavou sv. Rozálie čili Růženy, držící stejnojmennou květinu.

 

Heraldické popisy znaků jsou postupně (abecedně) zveřejňovány v novinách Bystřicko (https://www.bystricenp.cz/2026-noviny), vždy po třech obcích/znacích. 

 

Znaky místních částí Bystřice nad Pernštejnem: 

(nejsou vyobrazeny v pexesu)

 

DOMANÍN

Ve zlatém štítě vyrůstá z paty trojlist, vše zelené.

Znak je interpretací historické vesnické pečeti s blíže neznámou rostlinou. Zlatý štít zřejmě vychází z bystřického městského znaku, zelená je logická pro zobrazenou rostlinu či plodinu i trávu nebo pole, podle okolní krajiny. Heraldický termín pata označuje dolní třetinu štítu.

 

 

 

 DVOŘIŠTĚ

Ve zlatém štítě z černého trojvrší vyrůstá zelený jetelový trojlist.

Znak i vlajka jsou přepisem znamení z historické vesnické pečeti, odkazující na okolní vrchy a zemědělskou rostlinu. Heraldické tinktury (tj. zlatá čili žlutá a černá) byly odvozeny z městského znaku Bystřice nad Pernštejnem.

 

KARASÍN

Ve zlatém štítě pod černou hlavou červená krokev, obojí kvádrované, na zeleném trojvrší, provázená po stranách dvěma modrými květy lnu se zlatými středy.

Trojvrší jasně symbolizuje zdejší krajinu. Tzv. hlava (tj. horní část) štítu a krokev tvarově připomíná položené „K“ (monogram názvu). Kvádrování v černé barvě značí kamenné a v červené pak cihlové stavby. Připomínají obnovu po zničujícím požáru z roku 1895, ale i současnou dominantní rozhlednu. Květy lnu zastupují tradiční plodinu pěstovanou v okolí této nejvýše položené vsi Bystřicka.

 

 VÍTOCHOV

Ve stříbrném štítě archanděl Michael v přilbici a suknici přirozené barvy, se zlatými vlasy,  v pravici vztyčeným červeným plamenným mečem se stříbrným jílcem, modrými křídly i oděním a na levici oválným štítem se stříbrným heroldským křížem, stojící na ležícím černém ďáblovi.

Znak i vlajka figurálně zcela vychází z historické vesnické pečeti se symbolikou patrona zdejšího starobylého kostela čili sv. Michaela archanděla, porážejícího ďábla, přičemž dominantní modrá je barvou víry a smíření.